Parkurové skákání je sport, ve kterém se jezdec na koni snaží v co nejkratším čase a s co nejmenším počtem chyb projet trasu s překážkami. Za svůj vznik vděčí nejvíce důstojníkům britské kavalerie, kteří skoky přes různé překážky považovali za vynikající trénink jak jezdce tak i koně. Parkur má úzkou souvislost s drezurou, kůň musí být velice dobře přiježděn a musí důvěřovat jezdci. Na olympijských hrách se poprvé objevuje v roce 1900 v Paříži. Do roku 1945 byl parkur téměř výhradně vojenským sportem a některých závodů se směli účastnit pouze armádní jezdci. Od roku 1974 závodí muži společně se ženami.
TRÉNINK SKOKANA
Trénink skokového koně se skládá z přiježděnosti koně,skokové gymnastiky a ze systematického školení v mechanice skoku a v technice skoku.Vhodným doplňkem je cvalová a dechová práce.
Teprve po zvládnutí základního výcviku koně můžeme přejít na trénink skokana.Musíme dbát na to,že ani kůň s vynikajícím předpokladem pro skákání a s dobrou ježděností získanou již v základním výcviku nepřipravíme jen skákáním.Klademe důraz na přiježděnost,kterou stále zdokonalujeme drezurou a s prací na kavaletách.Drezurou a skokovou gymnastikou získáme kromě poslušnosti a ovladatelnosti koně i jeho obratnost a hlavně jeho fyzickou připravenost.
STÁŘÍ KONÍ
- koně, kteří jsou hlášeni na světová mistrovství musí být nejméně 7-letí
-koně startující na závodech a soutěžích pro mladé koně od 4 let
STÁŘÍ JEZDCE
-jezdci startující za juniory 14-18 let
ROZMĚRY PŘEKÁŽEK
- STUPEŇ - VÝŠKA - VÍCEBRADLÍ - OXERY - VODNÍ PŘÍKOP
ZM 90 90-130 80-110 150-250
Z 100 110-150 100-130 150-250
ZL 110 120-160 110-140 200-250
L 120 130-170 120-150 250-300
S 130 140-180 130-160 300-350
ST 140 150-190 140-170 300-400 
T 150 160-200 150-180 350-450
TT 160 170-210 160-190 400-500
